Nedejte na anotaci českého vydavatele, tahle knížka pohádkový půvab Murakamiho knih moc neevokuje a přirovnánat ji k dílům Umberta Eca také není zcela přesné. A už vůbec se nenechte zmást bloggerskými recenzemi tvrdícími, že je to ta pravá knížka pro úplně nejvíc hipsterské nerdy a knihomoly. A nenechte se zmýlit ani tímto úvodem - Nonstop knihkupectví pana Penumbry je perfektní knížka - ovšem z jiného důvodu, než jsou ty výše uvedené.
Clay je mladý kluk ze San Franciska, který vinou ekonomické krize ztratil práci v trendy pekařství. Pohybuje se ve městě, které je centrem technologií, má zkušenosti s webovými stránkami a online světem, ale džob dostane v kamenném knihkupectví postaršího, potrhlého, podivínského pana Penumbry.
Obchod je to prazvláštní, postavený spíše na výšku než na šířku. A ještě podivnější je klientela. Clayovi netrvá douho, než začne pochybovat. Co se to tady děje? Drogy? Náboženská sekta? Na odhalení pravdy naštěstí není sám - na svou stranu získá krásnou a chytrou Kal a povolá i kamaráda ze střední školy Neela. Vtip je v tom, že Kal je geniální zaměstnankyně Googlu a Neel je úspěšný podnikatel v počítačové animaci lidského těla se specializací na ženská poprsí.
Vyjde najevo, že knihkupectví je krycí firmou pro dlouhověké tajné společenství, jehož cílem je rozluštění jednoho starého tajemství. A Clay, Kat a Neel se vydávají na dobrodružnou výpravu, ve které nechybí luštění kódů, tajné podzemní místnosti nebo magie - i když v tom posledním případě se jedná o kouzla výhradně ze světa technologií.
Robin Sloan vypráví jazykem, prozrazujícím práci novináře (četl jsem v originále). Píše jasně, stručně a evokuje živý reportážní styl. Text prokládá vtipnými a ironizujícími vsuvkami. Orientuje se v technologiích (zdá se, že snad všechny záležitosti, jež v Nonstop knihkupectví popisuje, jsou reálné).
Dobře napsaných knížek jsou mraky. Proč je tahle tak výjimečná? Je to dobrodružný příběh pro lidi, kteří vyrostli na dobrodružných knížkách. Při čtení jsem se vrátil někam do dětství, mezi Tarzany, indiány a Společenstvo prstenu.
Celým vyprávěním se prolínají odkazy na fantasy literaturu a jsou to právě tahle “vystoupení” z role vypravěče, jak by řekl literární vědec (nebo by použil termínu odcizení?), která tomu všemu dodávají šťávu.
Kdyby mi bylo dvanáct, asi bych si z téhle knížky sednul na zadek. Anebo taky ne, třeba je to jen chiméra, a Nonstop knihkupectví pana Penumbry je dobrodružná knížka přímo pro nás třicátníky. Sloan je jen o rok starší než já a i když pochází z jiného kontinentu, neseme v sobě stejnou melancholii. Třeba ta knížka funguje jenom na ty, kteří už by čistě dobrodružné knížky neskousli, ale pokud jsou proložené ironickými poznámkami sympatického losera, baví nás to.
